Léto

Je teprve první týden prázdnin, ale já už mám naplánovaný program až na pár dnů. Ještě nedávno jsem myslela že budu trčet pořád v Praze a nudit se. Je pravda že jsem často v Praze, ale na brigádě nebo mám celkem smysluplný program a rozhodně se jen tak neflákám. Nejvíc se těším na týden, kdy budu doma sama jen se sestrou. To bude naprostá pohoda. Týden bez rodičů to se mi stává fakt jednou za rok a nejvíc si to užívám. Jen je trochu škoda že je doma taky sestra, protože skoro nikam nechodí a pořád prudí doma. Když se nudí, tak mě otravujde a já se můžu zbláznit. Na druhou stranu teď chodila týden na kurzy kreslení a fakt se to naučila a kreslí krásně. Slíbila že mi udělá můj portrét, tak uvidím jak dopadnu :D.

Teď když mám volno, tak se budu snažit to tu nazanedbávat a občas něco napsat. BTW doufám že si užíváte prázdniny :). A mějte se krásně! :)

Barunka

Hurá, konečně mám téma na nový článek a tím je moje jméno. Je zajimavé, že mi nikdo neřekne jinak než Báro. Jediný člověk, kdo mi říká Barunko je babička. Tímm nechci říct, že na mě máte volat Barunko nebo Baruško apod. To bych s váma asi do konce života nepromluvila. Jen mě napadlo, že to je na mě asi poznat, že se mi to nelíbí, když mě někdo oslovuje zdrobnělinami. Jediná ucházející je Barča, to zní tak normálně. Nicméně přes tohle všechno mám svoje jméno ráda. Teď můžu jen doufat, že jsem vás nevyprovokovala a že až přijdu v pondelí do školy, tak mi budete říkat normálně :D.

Určitě jste si všimli, že většina článků jsou úvahy na téma JÁ. Tentokrát to nebude jinak a to z toho důvodu, že mi v květnu bude už 17. Tohle číslo se mi nelíbí, protože se nebezpečně blíží dospělosti. Baví mě být ještě tak trochu dítě a občas se nechovat rozumně a přiměřeně mému věku. Mám pocit, že jsem "stará". I když takhle se to taky nedá říct. Asi to spíš vystihuje věta: Jsem starší než jak si připadám a jak se chovám. Tahle myšlenka mi už pěkně dlouho vrtá v hlavě. Je mi jasný, že všichni řeknete, že v 18 se nikdo nechová dospěle. Na to přijdu i sama, ale té myšlenky se prostě nemůžu zbavit. Nejspíš mě děsí odpovědnost nebo já nevím co to je. Budu mít o prázdninách o čem přemýšlet.

Pf 2008

Přeju vám všem šťastný nový rok a dávám sem jedno video, který sem objevila úplně náhodou, ale strašně mě baví. Je úplně dole na té stránce :). Tak si užijte silvestra jak nejvíc můžete!

snad se tomu nasmějete jako ja

Únava

Je teprve půlka týdne a já mám pocit, že se nedožiju víkendu. Posledních pár dní jsem strašně málo spala a ještě k tomu máme spoustu úkolů a vernisáž. Taky si už strašně dlouho lámu hlavu nad slohovkami. Nejsem zrovna psací člověk, takže mi to dává zabrat. Normálně mám fantazii, ale stává se mi, že jakmile musím psát něco co nechci všechny nápady zmizí a já pak těžce vymýšlím věty a když si to přečtu, zní to neuvěřitelně křečovitě. Vždycky, když píšu článek, dostávám se do nálady kdy o sobě přemýšlím. Někdy vážně a někdy jen tak o blbostech. Třeba tuhle mě napadlo, co by se stalo, kdybych zůstala na základce a teď bych byla někde na učňáku nebo na ekonomce. Nedávno jsem potkala pár lidí z mé bývale třídy a rozhodně nemůžu říct, že bych z toho měla radost. Přišli mi skoro jako cizí a popravdě už bych s nima do třídy chodit nechtěla. Stačilo mi pár vět a už jsem pochopila, že řeší úplně jiné problémy než já. Nejvíc je zajímá, jestli mají chodit s tímhle nebo s tím druhým a co mají dělat aby tenhle žárlil, co nosí jejich spolužačka a jestli se půjdou ožrat na discotéku. Úplně jsem se děsila, aby tohle ze mě nebylo. Teď už vím, že nebude! Moje povaha toho není schopná i když jsem strašně zvědavá a nějaké drbací sklony občas mám :D.

Tak jsem po dlouhé době napsala článek i když je to spíš pokus ulevit si.

Zubař

Je přibližně 17:30 a asi tak před půl hodinou jsem se vrátila z nemocnice, kde mi trhali osmičku. Včekárně jsme byli asi tři hodiny, protože měli skluz a ještě se jim něco porouchalo. když jsem konečně přišla na řadu, musela jsem se převlíct do sterilního oblečení. No, prostě celkově by to byla legrace, kdybych z toho nebyla na nervy. Byl tam simpatický doktor, ale stejně měl problém mi ten zub vytrhnout. Teď mám umrtvenou půlku pusy a mám jí tak nějak nakřivo a nemůžu pít z lahve. Zkoušela jsem to a byla z toho docela vtipná scénka. Takže když to shrnu, tak to bylo lepší než jsem si myslela, ale opravdu se netěším až tam půjdu příští čtvrtek znova na druhou osmičku.

Ledová královna

Dlouho už jsem nic nenapsala, ale tedˇuž mám téma a náladu něco psát.

Ti kteří mě znají, tak vědí že nejsem zrovna člověk, který by nějak výrazně projevoval emoce. Ač se tomu možná někteří diví, tak ve mě skutečně nějaké jsou. Je pravda, že nemám ráda takové to objímání a pusinkování na rozloučenou a podobně.Taky většinou nikomu neřikám věci typu:ježiši já tě zbožnuju,bože ty si skvělá nebo když někoho nesnáším a jsem naštvaná, tak na něho taky neřvu nebo mu nedám pěstí. Nechávám si to pro sebe a pak většinou bouchnu. Myslím si ale, že přece jen poznáte když někoho opravdu nemám nebo naopak mám ráda.

Nehoda

Zrovna vklidu večeřím a čtu si, když se ozve troubení a pak silná rána. Podívám se z okna a zjistím že cca 5 metrů od našeho bytu se stala dopravní nehoda. Jedno auto je zmáčknuté na půlku původní délky a druhé stojí uprostřed chodníku. Popravdě řečeno vypadalo to dost děsivě, ale hned vylezli všichni z obou aut ven a zavolali záchranku atd.. ted mám o důvod víc přecházet u nás jen po přechodu. Je to tu dost nebezpečný. Minimálně jednou za den slyšíte něco jako TUC-TUC-TUUUT-HVIIIZD-TUC-TUC. To byl popis,jak jezdí převážně mladí obyvatelé sídliště. No uvidíme jak to bude vypadat, až budu mít řidičák já :D.

Zmena!

Tak jsem se odhodlala ke změně, ale tu nejtěžší práci za mě udělala sestra. Vyzkoušela jsem několik verzí a byla jsem z toho uplně šílená, tak jsem ukecala Zůzu atˇ mi s tím pomůže. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si nadiktovala obrázek a barvy, písmo a tak a Zůza to za mě napsala. Nemyslete si ale, že to bylo zadarmo. Musela jsem umýt nádobí. Stejně jsem ale vážně ráda, že mi s tím pomohla. Já si už totiž nevěděla rady. Byla bych docela ráda, kdyby jste se k tomu nějak vyjádřili.

momentalne me vsechno sere !

Na konci prázdnin jsem měla jako obvykle každý rok záchvat plánování. Většinou si toho naplánuju hodně a splnim jen polovinu, ale letos to vypadá, že nebudu mít čas na nic, co jsem chtěla. Bud´už něco mám nebo to časově nezvládám. Navíc si tedˇrodiče asi myslí, že je mi 10 a mají potřebu mě odevšad vyzvedávat a sledovat mě. Vážně nevim co je to popadlo. Dokonce ani nemám žádnej průšvih. Taky pořád nadávaj, že se někde courám a vůbec nejsem doma a nikam s nima nechodim, ale to taky není pravda.

P.S.-Pardon, že to sem píšu, ale jsem strašně naštvaná a musim se vybít, ale do ničeho tady mlátit nemůžu, tak alespoň do klávesnice.

ha ha ha

Nemůžu tomu uvěřit! Opět jsem jela na týden za bratránkem. Občas to byla docela legrace. Jedna z jeho nejoblíbenějších her byla, že jsem ho zabarikádovala ve skříni a on se snažil dostat ven :). Když se mi to povedlo, tak mu to trvalo 10 minut, než se dostal ven a pak tam chtěl zavřít znova, takže jsem měla v podstatě pokoj :P. To by bylo dobrý, ale každej den přišel brzo ráno ke mě do postele a polochtal mě. Já sem strašně lochtivá, takže jsem pak už nemohla usnout, protože jsem byla dokonale probuzená. Nakonec jsem se s ním každý ráno dívala na pohádky. Včelku Máju jsem viděla asi stokrát. Mám plný zuby malejch dětí. Myslím, že mi to ještě chvíli vydrží, když si vzpomenu na lochtací bitvy.

Mega úklid

Přemáhala jsem se k tomu už půl roku, ale dneska jsem to konečně udělala.Uklidila jsem si stůl a šuplíky. Musela jsem vyházet spoustu blbostí. Myslím tím takové ty věci co k ničemu nejsou, ale nechce se vám je vyhodit. Nakonec z toho bylo 5 pytlů odpadků. V pokoji to ted vypadá líp, ale stejně nedokážu pochopit, jak jsem dokázala zredukovat šest šuplíků na pět aniž by mi něco chybělo. Ted´alespon vím, co kde mám i když se to za týden zase všechno ztratí. Objevila jsem taky pár moličkostí u kterých jsem si vzpomněla odkud a od koho je mám a musela jsem se usmát. Našla jsem třeba pohled, který jsem psala sestře na tábor. Asi někdy ve třetí třídě. Podepsala jsem se...pac a pusu posílá tvoje Barča. Tohle už dávno nepíšu a už vůbec bych se nepodepsala Barča :D. Už mi tak ani nikdo neřiká. Takových podobných ,,vzpomínek" mám ještě pár a neměla jsem to srde je vyhodit :).

P.S. Prohrabávat se nepořádkem v šuplících je docela zábava, nikdy nevíto, co tam na vás čeká :P.

U babicky 2

Přežila jsem necelý týden u babičky. Jedna z pozitivních věcí je, že tam mají bazén. Trávila jsem tam docela dost času i když jsem byla většinu času pod vodou (lovila jsem lžičky po bratránkovi, který je tanm naházel) nebo se snažila bratránkovi utéct aby mi nesundaval plavky (je mu teprve 5). Vydržela jsem to jen z jednoho prostého důvody. Bylo strašný vedro a na zahradě nebo v baráku se prostě nedalo přežít. Z pobytu od babičky jsem si taky přivezla pár hezkých škrábanců a modřin. Můžete hádat od koho.

Tedˇmě čeká dvoutýdenní dovolená s rodiči. V sobotu jedeme do Třeboně a pak s mezipřistáním doma míříme druhý týden do Rakouska na kolo. Upřímně řečeno bez kola bych se klidně i obešla, ale rodiče prostě musí mít aktivní dovolenou, takže žádné válení u moře nebo někde u vody. Pozitivní na tom je, že třeba něco shodim. Ne že bych to potřebovala :).

Všimli jste si, že na všem hledám něco pozitivního? Nepřipadám si jako optimista, spíš jsem trochu naivní. Mívám ale chvíle, kdy jsem docela realista. Většinou doma. Máma si pak myslí, že se mi něco stalo :).

Začínám se podobat sestře nebo ona mě. Trochu mě to děsí. Doufám, že to přejde. Určitě to dělají prázdniny, protože jsme často spolu samy doma. Až bude škola, tak učitě budem každá zase sama sebou. V poslední době se necítím ve své kůži.

Pokracovani prazdnin alias tyden u babicky

Tak jsem úspěšně ve zdraví přežila týden u babičky v Choceradech. Určitě si řikáte jak je u babičky klid a spíš nuda, ale to se u mě tvrdit nedá díky mému skoro šestiletému bratránkovi. Je strašně rozmazlenej a dělá si co chce, takže se musí neustále hlídat, protože když ho nehlídáte, tak za chvíli zjistíte, že máte boty v popelnici. Nevěřili byste jak je únavné hrát každý den na schovávanou nebo závody autíček. Na druhou stranu se s ním dá zažít spoustu docela zajímavých věcí...třeba se dojímat nad novou dědovou sekačkou nebo lovit příbory naházené v bazénu nebo sešroubovávat spoustu kohoutků dohromady (vodovodních) :D. Vám to asi nepříjde moc zábavné, ale já to s radostí vítala jako změnu od klasických dětských her. Když jsem se zrovna nesnažila uhlídat bratránka, tak jsem pomáhala babičce hrabat posekanou trávu, vařit, uklízet atd,. Ještě mě čeká příští týden. Doufám, že ho taky přežiju :P. Už jen kvůli vám, abych vás mohla potěšit novým článkem :D.

Od druhého týdne v srpnu budu asi více méně v Praze, protože k babičce už jet nehodlám, tak kdyby jste měli čas a chtěli něco podniknout, budu ráda. Beru všechno kromě cyklistického výletu, těch si užiju s rodičema dost. Když tak mi napište na icq....Au revoir! :-*

Zacatek prazdnin+neco jako uvaha

Čeká mě týden bez rodičů. Docela se těším ale má to jednu jedinou chybu. Většina lidí nebude první týden v červenci v Praze a tím pádem mám trochu problém s vymejšlením programu. Snad se někdo najde. Jestli máte čas, tak se klidně ozvěte na icq, protože jak asi víte, tak nemám mobil, ale to se asi brzo změní. Vzhledem k tomu, že jsem technický antitalent, tak mi bude trvat dlouho než si na mobil zvyknu. Stejně ho asi moc nebudu používat. Docela dobře si vystačím i bez něho, ale rodiče chtějí vědět kde se courám a co dělám atd. Občas mě to vážně štve, že musím informovat, kde jsem.

V poslední době jsem docela ráda sama. Já byla samotář vždycky, ale přijde mi, že jsem čím dál víc. Na druhou stranu mám ráda společnost, ale ne nijak velkou. Stačí mi pár lidí, s kterými jsem ráda. Tím nechci říct, že bych nechtěla poznávat nové lidi. Jen jsem trochu nesvá, když je kolem mě velká parta lidí z které nikoho moc neznám. Taky by mi vůbec nevadilo mít kluka, ale upřímně řečeno...baví mě bejt volná a nemuset se starat kdy a kam jít a tomuhle klukovi se nemůžu podívat na zadek, protože můj kluk by žárlil :D.

We are Panties friends

Tři barvy večera

Taky vždycky máte problém s tím, jak začít psát nový článek? Já teda jo :D.

Každopádně se v uplynulých pár dnech stalo několik zajímavých věcí. Tak třeba jsme byli já, Mářa a Terka na muzejní noci. Byla to celkem legrace až na pár opilých individuí v tramvaji, kteří pokřikovali ,,zelená...bílá" nebo ,,pražský kurvy to sme my" a podobné slogany. Někdo z nás dostal chuť na turecký med, tak jsme se vypravili na výstviště, ale stánky hned na kraji už měly v 22:00 zavřeno, tak jsme šli až na konec pouti, kde je ruský kolo a stihli jsme jen tak tak poslední stáneka a koupili si ten vytoužený med. když jsme zrovna neměli co na práci, tak jsme se navzájem strašili. O divný lidi nebyla nouze a navíc to bylo blízko stromovky, takže sme se báli že nás přepadne nějaký úchyl. Když jsme se asi ve dvanáct vraceli, šli jsme si zaplavat do bazénu. To byla paráda, akorát nám potom byla hrozná zima. Když mě měl ráno vyzvednout táta (mimochodem bylo to nehorázně brzo...asi v osum) vůbec jsem ho nepoznala. Tedˇto asi bude znít divně, když řeknu o svym tátovi, že je sekáč, ale mě to vážně tak přišlo. Vůbec jsem si nebyla jistá, jestli je to vážně on. :D

Občas se mi stává, že když jdu do metra na Andělu, tak mě někdo zastaví a chce abych přispěla na sbírku nebo se přidala do nějaké církve nebo si koupila nějakou příšernou voňavku. Dneska mě za jedinou cestu stihli zastavit hned čtyři lidi. Už mi to vážně lezlo na nervy a málem jsem na toho posledního člověka začala ječet :D

Za chvíli jdu na film o Edith Piaf. Doufám že to bude hezké, ale moc si od toho neslibuju. Stejně je to zvláštní. Moje rodina se v poslední době strašně mění. Se sestrou začínám vycházet docela dobře a máma začíná být mnohem spontánější a táta už není tak přísný.

Když na to tedˇ tak koukám, tak jsem se s délkou článku překonala, ale nevím jak s obsahem :). Tři barvy večera je nápis, který byl na výstavě ve Veletrřním paláci.

Konec

Zítřejším dnem mi končí pohoda, protože přijede sestra z Itálie. Na druhou stranu ale vecer nebudu doma a budu vecer courat po Praze, protože je Muzejní noc. Děsně se těšim i proto, protože budu přespávat u Máři a to znamená kopec srandy. V neděli přijede příbuzenstvo a budou se slavit narozky tety, Zuzy a svatek bratranka. Takže v pondělí přijdu do školy asi totálně vyždímaná. Omlouvam se, že muj članek je trochu kostrbatej a nějak to do sebe moc nezapadá. je totiž večer a pořád po mě někdo něco chce. Taky mam konečně šaty do tanečních. Jsou červený s bílejma kytkama a maj velkej výstřih. Strašně se mi líběj. Tak se mějte a ja se snad zase někdy ozvu :).

Pohoda

Celej tanhle týden mám lážo plážo. protože sestra je se třídou v Itálii. Včera když odjela, tak jsem si udělala osobní oslavu. Křepčila, poslouchala CD rodičů a cpala se jahodama :P. Ze všeho nejlepší je, že když nebudu v pět doma, tak to na mě nikdo nepráskne a v podstatě si můžu odpoledne dělat co chci :P.

Insane

Někdy si vážně řikám, že mám v životě štěstí. Řikám to proto, protože mi mamka občas vypráví příběhy jejích pacientů. Kdyby vám to nedošlo, tak máma je psycholožka. Dneska mi vyprávěla, jak se její pacientce zabil už druhý manžel. Našla ho doma ve vaně. Nejspíš se opil a pak utopil. Já jen doufám, že se mi nic podobného nestane a že nikdo z rodiny není nemocný (doufám že to tak i zůstane). Mám v podstatě celkem růžový život, když se opominou občasné průšvihy a domácí vězení :).

Liják

Když jsem šla po škole domů, strašně jsem zmokla. Byla jsem úplně promočená a vypadala nejspíš docela legračně. Nejlepší je na tom to, že mi vůbec nevadilo, že prší a lidi se na mě dívaj jak na největšího magora, když si vesele vykračuju v průtrži mračen :D.

Oprava

Rozhodla jsem se tu pokračovat, když už jsem s tím začala. Ale ještě to budu muset nějak vyřešit s blogem.

Pochvala :P

asi tusite kolik mi to dalo prace a nejspis v tom nebudu pokracovat :)

Úvod

Sem budu psát o všem co si myslím že je zajímavé a nemuselo by vás to nudit. Občas se vám ozvu s nějakým postřehem ze života :). V ostatních rubrikách najdete co mě baví a co mám ráda. Co se týká perkusů, tak tady mám jen ty , které mám nejradši. Jinak je jich mnohem víc. To ostatně většina z vás určitě ví :P.